Tak konečně jsem se dostal k tomu něco spíchnout
Začnu noční akcičkou, která se mi líbila úplně stejně, jako hlavní hra následující den.
Člověk už hrál desítky her s různými scénáři, různými úkoly a za různých podmínek. Ale noc každé akci přidá na nevšednosti a navíc - úkol ukořistit soupeři předmět jeho ochrany za podmínek pokud možno žádného střílení - za to se už platí měnou - jménem adrenalin
. Člověk se sám mohl přesvědčit, kterak jednotlivé smysly se navzájem za těchto podmínek nedokáží "dohodnout" a například máte pocit, že soupeř, který vám div nedýchá na masku nevědouce o vaší přítomnosti, se vám vizuálně jeví daleko dále, než ho dle sluchu předvídáte, zatímco se snažíte vydechovat co nejpotišeji, neboť plazením a adrenalinem vybičovaný mozek a organismus si žádá více kyslíku, než mu ho stačíte dodávat. Nepopsatelné pocity jsou, když v černo černé tmě zahlédnete v před sebou tušeném křoví na zoufale malý okamžik malý červený bod a na malou chvilku se zamyslíte jestli jste viděl dobře. Po malé chvíli se to opakuje a vaše nepříjemná domněnka, že na Vás někdo odtamtud míří skrze kolimátor, se potvrdí. Ležíš bez hnutí a bojíš se vydechnout a s nepříjemným pocitem si uvědomuješ, že ležíš od soupeře maximálně tři-čtyři metry a vzájemně na sebe míříte. Přemýšlíš jestli o tobě ví, nebo nemá ani páru.....nebo jen čeká, doufaje že ti potupně bude moci strčit hlaveň mezi žebra?!
Po době, která se zdá několikanásobně delší než opravdu je, se soupeř dle rozkazu stahuje na jinou pozici, na které byl nahlášen poplach. Černou noc mezitím rozsvěcují světlice, které dopadají kousek od vás se specifickým tichým cinknutím hliníkového pouzdra s padáčkem dopadajícího na štěrk. Následují je jejich věrné kamarádky - kulové pumy, které okamažitě dopadají a vybuchují ve směru hlášeného poplachu a pobíhajících povstalců s baterkami.
Konečně se můžeš postavit, trošku se srovnat a zorientovat.... pokračuješ (konečně!
) jako Homo Sapiens kupředu, než narazíš na rojnici zuřivě prostor pročesávajících povstalců, kteří svou přítomnost se nesnaží nikterak maskovat. Zjišťuješ, že postupují směrem od tebe, tedy jsi jim přišel do zad. V očích se zajiskří a bujná fantazie si hned vykreslí pár pověstných vyvedených Brněnských skalpů na tvém opasku
Vidina lehké kořisti ti zatemňuje mozek a ty drze div neběžíš za nimi. Už je máš pár metrů na mušce, už si vybíráš koho a čekáš na vhodnou konstalaci co nejvíce soupeřů pěkně seřazených na odstřel, když se v té chvíli otáčejí o 180 stupňů, neboť došli na konec herního prostoru. Okamžitě padáš na zem a píďalkovatými pohyby se snažíš zavrtat do houští. Zjišťuješ, že tvoje "záchranné" roští je tak řídké, že by těch asi 6 protivníků, kteří jdou přesně tvým směrem, muselo před sebou ťukat bílou hůlkou aby okolo tebe prošli bez povšimnutí.....
Siluety se blíží, baterky ti čím dál tím častěji a déle svítí přímo do ksichtu.... vzdálenost odhaduješ tak na 5 metrů.... nedá se nic dělat a rychle několikrát po sobě mačkáš spousť. Nějaké světlo zhasíná a kdosi zařve "JAUT"
Nemám čas se radovat, okamžitě využívám nastalého zmatku a beru do zaječích. Čekám smršť kulí, která mě složí k zemi ale k mému překvapení mě žádná z těch pár vypálených netrefuje. To mi zvyšuje faktor drzosti a v běhu se v půlkruhu otáčím zpět, doufaje, že mě k lovu vyprovokovaný soupeř přejde a já dokončím původně zamýšlené dílo
Bohužel byť jsem soupeře oběhl celkem úspěšně a možná i nepozorován, vběhl jsem přímo mezi dva zakempené obránce, kteří mě svou křížovou palbou přibili k zemi. Mou přítomnost nezapoměli hned "naprášit" zuřivé skupince na kterou jsem si původně brousil zoubky a která mi asi svého padlého soudruha nechtěla dát zadarmo. Ta rychle změnila směr a z rychle blížících siluet jsem si vybral dvě, které nebyly z mého pohledu kryty větvěmi a rychle po dvou kulích na každou z nich vystřelil........a pak mě už jen obklopila bílá tma......
K hlavní hře:
Za celou svou dosavadní několikaletou PB "kariéru" si nepamatuji takto fyzicky náročnou akci
Ve třetí čtvrtině hry na mě fakt přišla krize, která už dost nahlodávala mou bojovou morálku a při pohledu na jakékoliv návrší, které jsme měli prozkoumat, ale hlavně k němu vůbec dojít, mě obléval smrtelný pot a ve svalstvu na nohách mi už necirkulovala krev, ale snad čistá kyselina mléčná
Na motivaci taky nepřidalo vědomí a předešlé zkušenosti, že když už člověk nějaký ten kopec s vypětím všech sil zdolá, tak z prvního (ne)možného roští ho přilétnou přivítat prašivky, a to s takovou radostí a vervou, že leckteré oko navštívených nezůstalo suché a o dojetí z radosti nad setkáním nemůže být řeč
Není divu, když většina kvérů používaných na této akci o doporučené úsťovce slyšela jen z vyprávění a v kombinaci trojlístku (ÚR)x(voskovky)x(vrozený sadismus některých jedinců střílejících takto ze tří metrů) = zázrak že to všichni přežili a počet očí a zubů odjíždějích byl snad roven počtu přijezdivších
Když jsem viděl na militárku fotky z minulé BP, tak jsem si říkal "kterej saďour je chudáky nahnal i do řeky si promáčet střevíčky"
Teď po vlastní zkušenosti - bylo to po fyzické stránce to nejpříjemnější co mě za ten den potkalo
Trošku škoda, že bojová technika nebyla i podporou (a občas oporou
) průzkumákům, ale to nic neubralo na faktu, že všichni, jenž mají aktivně s touto taškařicí něco společného ze strany organizace, mají můj obdiv. Nevím kdo všechno za tím stojí a nechci jmenovat, abych na někoho nezapoměl. Organizovat takový moloch a snad bez jediné postřehnutelné chyby - to zaslouží úctu a uznání!
Snad jen jedinou výtku bych měl. Já vím, že se jedná hlavně o paintball, ale ta fronta na pivo byla občas délkou času nedůstojná
Tedy občas pokaždé, když jsem v ní stál
Ale zas na druhou stranu - pivo bylo skvělé a i ceny lidové.
Na závěr patří spešl díky Rajkovi že si nás vzal pod křídla a my se mohli této skvělé akce zúčastnit!!!
Pokud bude možnost, tak mi bude ctí se zúčastnit dalšího ročníku....
